Mezinárodní výstava Brno 7.2.2010

V sobotu jsme s páníčkama vyrazili na výlet do Brna. Cesta byla dlouhá, ale nebyla žádná zácpa a tak jsme byli na hotelu poměrně rychle. Sotva jsme se ubytovali, vyrazili jsme na procházku a k velkému překvapení všech jsme náhodně našli psí hriště. Udělalo mi to velkou radost, že se můžu proběhnout na volno. Byli jsme tam sami, ale na hřišti byli i 2 atrakce: kladina ve výšce (ne jak ve školce pár cm nad zemí) a áčko. Když jsem se trochu proběhla, začali jsme to zkoušet. Na vysokou kladinu jsem se bála, ale panička mě vzala za obojek a opatrně mě převedla, zatímco páníček šel přede mnou s frolíkem. Když jsem došla až nakonec, dostala jsem dobrotu a moc mě chválili. Mě došlo, že to vlastně nic není, naopak, že je to veliká legrace, takže pak už jsem přes lávku i áčko běhala sama od sebe. Po nějaké době přišla na hřiště holčička s mladou vlčačkou a balónkem a tak jsme se honili, běhali přes překážky atp. Jen jednou jsem dostala od vlčačky pěkně výchovně za uši - byla jsem totiž drzá a vzala ji míček z tlamy. Nakonec dorazilo ještě šteně bullteriéra, takže jsem se vyblba ještě s ním. Do hotelu jsem přišla hodně utahaná, takže jsem rovnou páníčkovi vysvětlila, že v pelíšku spát nebudu, protože spím v hotelu poprvé a ještě se trošku bojim a taky jsem moc utahaná a tak si chci pohovět spaním na zádíčkách.

V neděli ráno jsme vyrazili na další výlet - tentokrát šalinou. Cestou přistupovali další pejsci a nakonec vystupovali stejně jako my na brněnském výstavišti. Pejsků tam bylo zase hodně, snad ještě víc než v Praze. Došli jsme až k našemu kruhu a sedli si vedle jiných šib. Panička pak odešla a když se vrátila, přinesla mi novou deku a psí čokoládku. Na řadu jsem přišla docela pozdě, pan rozhodčí byl opravdu poctivý a před šibama byli ještě akity (basenji poslali naštěstí do jiného kruhu). Trvalo to tak dlouho až jsem nakonec usnula. Po chvilce mě však panička probudila a šly jsme do kruhu. Nejprve jsem musela na stůl ukázat tělo a hlavně zuby. Doma to trénujeme, takže jsem panu rozhodčímu všechno pěkně ukázala. Pak jsme několikrát obíhaly kruh, běhaly sem a tam s otočkou a nakonec jsem musela jen v klidu stát, což mě teda nebavilo, takže jsem to paničce dost ztěžovala. V tom začal pan rozhodčí něco říkat, ale já mu nerozuměla - pan rozhodčí byl z francie. Nicméně pak už jsem nemusela stát, ale vzali jsme si diplom a posudek. Hodně mě chválili, protože jsem dostala hodnocení VN1. No a pak už zase do auto a honem do Prahy. Cestu si ale vůbec nepamatuju, protože jsem ji celou prospala.